Prohlašuji, že celé vyprávění „O fretkařích z českých Bradavic“ je mojí snahou o fanfiction povídku k Harrymu Potterovi a případné podobnosti jsou zcela náhodné :)
V rámci celého vyprávění jsou záměrně vynechávána jména hlavních postav (výjma jmen zvířat, na která se zákon v tomto smyslu nevztahuje), aby nemohlo dojít k nařčení z pomluvy!
Veškeré materiály (foto, screeny...) použité v článcích jsou vlastnictvím autora.

Kapitola 4.

Profesor Quirinus Quirrell z Královéhradecka

……bylo nebylo… Kde se vzala, tu se vzala, vyrostla na předměstí jedna bezejmenná ulice plná malých domků, k nimž cesta je na popis příliš složitá. A v jednom z těch domků bydlí postava, která je postavou tak trošku nejasnou. Ač má hodně rysů společných s Luciusem Malfoyem, který se připojil mezi následovníky pána Zla, jako jeden z jeho nejbližších přisluhovačů = Smrtijedů a bezmezně souhlasil s jeho ideologií, jelikož i on sám silně věřil v nadřazenost čistokrevné kouzelnické rasy, tak já v ní vidím více z jistého Quirinuse Quirrella, jenž byl v Bradavické škole čar a kouzel profesorem obrany proti černé magii. Na své okolí v zásadě působil bezbranným, milým a přátelským dojmem, který byl umocňován jeho koktáním, o němž se tradovalo, že bylo následkem děsivého traumatu – nejpravděpodobněji pocházející ze setkání s upírem či čarodejnicí na jeho cestách po Albánii.

Jeho chování mohlo evokovat, že se jedná o dobrosrdečného člověka, resp. kouzelníka. Ovšem nic nebylo a není dál od pravdy, protože se jednalo o hlavní zápornou postavu prvního dílu kouzelnické série o Harrym Potterovi. A proč, že to vše? Profesor Quirrell, byl spojencem, či spíše přisluhovačem, lorda Voldemorta.

S ním byl spojen i pro profesora tolik typický turban páchnoucí po česneku, v němž se ukrývalo cosi, co by se dalo označit snad jako „zbytek“ pána Zla, který zbyl po jeho poslední prohře, a který v této podobě přežíval a vyčkával možnosti návratu k moci. Sám, na první pohled bezmocný profesor na své setkání s pánem Zla vzpomínal následujícím způsobem: „Setkal jsem se s ním, když jsem cestoval kolem světa. Tenkrát jsem byl pošetilý mladíček, plný směšných představ o dobru a zlu. Vznešený pan Voldemort mi ukázal, jak velice se mýlím. Není žádné dobro ani zlo, je pouze moc, a ti, kdo jsou příliš slabí, aby o ni usilovali…Od té doby mu věrně sloužím, i když jsem ho mnohokrát zklamal. Musí ke mně být velice přísný“ (úryvek z knihy Harry Potter a Kámen mudrců, str. 293).

Ano i obdoba této postavy je k nalezení mezi českými chovatelkami fretek. Já jsem se s ní a její chovatelskou stanicí prvně setkala před lety, když jsem hledala svého vysněného freťáčka. Tehdy jsem ho sice nalezla jinde, ale i tak ze svého hledáčku zájmu jsem tuto zmiňovanou chovatelku už nepustila. Působila na mě velice solidně – její propracované webové stránky plné krásných fotografií a zajímavých článků, ve mně budily dojem, že je to opravdu někdo, kdo fretky má rád a rozumí jim. Na základě četné emailové korespondence, která mezi námi probíhala, jsem se pevně rozhodla, že až budu zakládat svojí vlastní chovatelskou stanici, tak jedině se zvířaty od ní. A tak se také stalo. Následující rok se naše rodina rozrostla hned o čtyři krásné holčičky - Máju, Valynku, Vanytku a Nessinku, které k nám přišly společně s krásným chlapečkem Tobískem právě od ní – od „Quirrellky“. Měli jsme z nich takovou radost, že jsme nenaslouchali hlasům, které se k nám donášely a vyprávěly nám čiré báje o tom, že svůj vlastní chov tato chovatelka založila na laboratorní fretce, v důsledku čehož se rodila mláďata, kterým se rozpadaly kosti nebo že honbu za ziskem co nejvíce atraktivního zbarvení povyšuje nad samotné zdraví fretek. Také jak bychom mohli něčemu takovému věřit, když hned první rok, kdy jsme odchovávali freťátka, nám nesmírně pomohla – ať už v poskytnutí kojné, když nám zemřela Stázinka, nebo v tom, že si k sobě vzala miminka od Vallynky, které ztvrdlo mléko. Za toto jsem jí byla a budu vždy vděčná. I proto jsme si tehdy říkali, že to vše jsou jen nějaké závistivé pomluvy, od těch jejichž fretky nesklízí takové spousty ocenění, a na kterých není ani zbla pravdy. Ale jak se zpívá v jedné známé písni „Každý si na to musí přijít sám, jen sám…“ A tak došlo i na nás…

V okamžiku, kdy jsme se i my postavili do dlouhého zástupu lidí, kteří bezmocně přihlíželi jak jejich fretky pocházející od „Quirrellky“ umírají na nádorovitá onemocnění, jsme těm hlasům začali naslouchat a otevřeli jsme – byť nechtěně - oči před věcmi, před nimiž je mnozí raději stále zavírají. Náhle jsme si kladli mnoho otázek, na které by nedokázal odpovědět snad ani samotný Moudrý klobouk, který v Bradavicích dokázal odhalit i ty nejskrytější vlastnosti žáků, na základě čehož je rozřazoval do jednotlivých kolejí.

Jak je možné, že někdo, kdo dokáže tak krásně vyprávět o fretečkách jako o svých největších miláčcích, dokáže vědomě chovat mladé na hluchých zvířatech a zvyšovat tak pravděpodobnost toho, že i ona sama se narodí hluchá.

Jak někdo, kdo působí jako skutečný odborník na jejich chov, může vědomě riskovat a chovat na angorských fretkách bez dostatečného zajištění náhradních kojných a ohrozit tak životy mláďat, jelikož jak je známo tak angory mléko nemají.

Jak je možné, že se zkušené chovatelce popletou u prodávaných freťátek barvy, délky srsti, anebo dokonce mláďata samotná.

Jak někdo, kdo je schopen si s Vámi vyměnit desítky emailů o tom, jak miminka obrůstají chlupy, jak se jím otvírají očíčka, jak jsou zamazaná od kašičky, jak se perou a o podobných důležitých zajímavostech, se v okamžiku, kdy jí sdělíte, že Vaše fretečka, kterou máte od ní, má vývojovou vadu nebo umírá na nádory ve stáří pouhých několika málo měsíců, se zmůže maximálně na „Nevím proč to tak může být“ nebo „Asi to tak být nemělo“.

A i když jsme se snažili sebevíc, tak odpověď nám musela poskytnout jedna úžasná a mnou velice respektovaná maďarská chovatelka, která nám jednou řekla „No jo, ona je vynikající obchodnice (!)“

A najednou vše dávalo smysl – proč by nechovala na hluchých zvířatech – vždyť přeci, když se narodí další hluché mládě, tak se neprodá jako hluché, ale pouze jako fretě s výjimečně klidnou ba až flegmatickou povahou, kterému nevadí třeba ani vrtající zbíječka vedle jeho hlavy, protože vše zaspí. No nekoupili byste hned takovou fretku, vedle které můžete srovnat dům se zemí a vystavět nový, aniž by hrůzou nepřelínala a nezapušila – coby správný potomek tchoře – nejen vás a vaše sousedy, ale i několik přilehlých bloků? :)

Proč by nechovala na angorách bez zajištěných kojných, když dodnes slýcháme legendy o tom, že ona má fretky angorské, které mléko produkují a má to dokonce natočené. Možná ano, ale mléko o jaké kvalitě a jak dlouho jeho produkce trvá? To už jsou otázky nežádoucí, které se neřeší… Ani ona sama si tím nemůže být jistá, ale co kdyby se to náhodou povedlo znovu a byl by tak další fantastický materiál na „homevideo“ a strhující příběh na webové stránky, který by třeba znovu vzkřísil upadající zájem o angorské fretky.

Proč by neprodala poloangoru jako angoru vydávající ji navíc za jiné zbarvení, když pak zazní „Moc mě to mrzí“, rozdíl v ceně se doplatí a na další fretku může být třeba i sleva. A nutno podotknout, že zde opravdu nikdo nemusí mít strach, že by uslyšel, „Vám fretku neprodám“. Ano uslyšíte nebo si přečtete velkou spoustou otázek, kterými vzbuzuje pocit, že chce vědět, kam její odchovanci putují a zda budou v dobrých rukou. Ale když časem objevíte její zvířata plnící webové stránky známých množitelů, v útulcích, do kterých se dostanou ve zubožených stavech nebo u majitelů nacházejících se na tzv. černých listinách, vám dojde, že i tento zájem je pouho pouhou přetvářkou a její hlavním cílem je hlavně prodat – komukoli a pokud možno co nejvíce. Teď mě tak napadá, že jisté rysy má společné i s nejslavnějším obchodníkem z Harryho Pottera - Mundungusem Fletcherem, který byl známý tím, že vždy vycházel vstříc poptávce zákazníků. Nejlepším důkazem toho je její nejoblíbenější barvička fretečky, která mívá tendenci se měnit v závislosti na vašem přání. Líbí se vám tchoř? Zjistíte, že je to i její nejoblíbenější barvička. Máte rádi champagne? Uslyšíte, že toto zbarvení zbožňuje. Je vaší vysněnou barvou Black Roan Mitt? Jaké překvapení vás potká, když zjistíte, že je i její? A vůbec její schopnost pokrýt poptávku kohokoli, ať již chovatele, množitele či majitele, je vskutku obdivuhodná. Každý si zde přijde na své. Sháníte angoru, poloangoru, čtvrtangoru, standardku nebo částečného tchoře? Vším disponuje. Chcete vytouženou barvičku? Určitě si jí tam najdete – a když ne tento rok, tak do příštího jí vykouzlí („naskladní“). Že je to kruté nebo smutné? Ano, to určitě je. Ale bohužel zároveň s tím – je to pravda. Stejně legendární jako její historky o rozdýchávání freťátek a umělém dýchání z úst do úst, jsou už proslulé i některé hlášky o ní, jako např. „Pokud se někomu podaří vyšlechtit zelenou fretku s růžovými puntíky, tak to bude jedině ona“ A to samo za sebe hovoří za vše, nebo ne? Dnes už chápu, že její nádherné a propracované webové stránky plné poutavých fotografií nádherných zvířat a blyštivých ocenění jsou vlastně pouze jakousi „výkladní skříní“ na první pohled luxusního obchodního domu. Ačkoli na druhou stranu by na to možná mnohem lépe pasovalo přirovnání „akčního letáku ze supermarketu“. Proč? Protože tam také mnohdy přijdete a sháníte „nabízené zboží v akci“ a narazíte na cedulku „ vyprodáno“. A cože to má společného s naší „Quirrellkou“. Inu i zde na stránkách vidíte vizitky mnoha okouzlujících fretek, které ovšem už v reálu u ní nepotkáte. Jedná se většinou o zvířata stará, vykastrovaná nebo okolím „odsouzená“, že na nich se chovat rozhodně nemá (např. hluchá). Takové se pak v oficiálních vyjádřeních stěhují ke kamarádkám nebo ke známým, kteří mají pouze jednu fretečku, které se stýská po parťákovi na hraní.

Proč by řešila nádory, které bez tak podle ní vznikají „ze špatného krmení v nových domovech“. Alespoň má přeci vyšší šanci, že se k ní majitelé vrátí na jaře pro další mládě. A kdo by se na ní dokázala zlobit, když k tomu přidá srdceryvnou historku, jak jí to je pokaždé, když umírá fretečka, hrozně moc líto. Přitom ovšem dokáže ještě mistrovsky dotyčného navnadit, že se už nemůže dočkat, jak jí na jaře budou opět pískat pelíšky, a když budou chtít, tak si tam určitě nějakou krásnou fretečku vyberou. Pokud se nad tím člověk zamyslí, tak musí dojít k názoru, že marketingovou strategii má zvládnutou na jedničku. Nejspíš mě za to, co nyní napíši, někteří z vás odsoudí, ale mě tak trochu připomíná současné výrobce elektroniky, kteří své výrobky sestavují takovým způsobem, aby měly co nejkratší životnost po době záruky. Čím je životnost kratší, tím dříve se vrátí pro další výrobek. A co že mě k tomuto závěru vede? To, že průměrný věk obzvláště JEJICH fretek závratně klesá, zatímco stoupá výskyt nádorovitých i jiných onemocnění, která nepostihují pouze jednu konkrétní linii či generaci a díky kterým hynou postupně celé vrhy. O ojedinělých zdravotních anomáliích, s nimiž si mnohdy láme hlavu nejeden veterinář, než vlastně přijde na to, cože to té fretce vlastně je a které by stačily na vydání jedné samotné veterinární učebnice, raději ani nemluvě. A to vše se děje bez nějakého pozastavení se či přijetí jakýchkoli opatření z její strany coby strůjce toho všeho. V čem se ovšem tyto fretky od elektroniky rozhodně liší je, že na spotřebiče dostanete jistou podobu kupní smlouvy, ať již záruční list nebo pouhou účtenku, na základě které se alespoň po předem stanovenou dobu můžete dožadovat nápravy či vysvětlení. Avšak musím uznat, že i my po odchodu naší milované Májulky jsme se dočkali od této chovatelky – řekněme - jisté kompenzace v podobě Klofana. Za toho ovšem mohu vděčit zejména mému tatínkovi, který se dlouho nemohl vyrovnat se ztrátou naší malé Máji a požadoval proto odpovědi na otázky typu - Proč zrovna ona? Jak se to mohlo stát? Kde se stala chyba? Co jsem mohl udělat jinak? Zkrátka otázky, které trápí nás všechny, kteří si do svých domovů a srdcí pustí tato úžasná zvířata pocházející z vyhlášené chovatelské stanice, s tím přesvědčením, že je to určitá „záruka“ zdraví a dlouhověkosti (min. oproti zvířatům, která bychom si jinak přinesli ze zverimexů nebo zakoupili u množitelů), a pak bolestně sledujeme, jak nás příliš brzo opouští. Ano, otázky, které trápí nás všechny – kromě ní. Vím, že teď mnozí z vás mohou namítnout, že to není pouze u této chovatelské stanice, ale u ní je to jen více v povědomí, protože je více na očích. Možná ano, ale pak se nabízí další otázka – proč je tak moc na očích? Pro její „pestrou“ základnu chovných zvířat nebo četné každoroční odchovy, to asi zřejmě jen nebude. Nebo myslíte, že ano?

Ale vše nemůže zůstat pouze na ní – abyste chápali – tady se dostáváme k hlavnímu charakteristickému rysu, který jí spojuje s profesorem Quirrellem. Tím je její „přisluhovačství“ a oddanost lordu Voldemortovi, který jí našeptává ukryt v pomyslném turbanu páchnoucím česnekem a na jehož rady bezmezně dává. Na oplátku pobírá jeho pomyslné ochrany, jelikož pokud byste někdy chtěli poukázat na její chyby a nedostatky, tak povětšinou narazíte právě buď přímo na pána Zla a jeho Smrtijedy a nebo ty kteří jsou omámeni kletbou „Imperius“. Převedeno na normální mluvu – nejspíše narazíte na majitele fretek, kteří si přivezli její mládě, u něhož se doposud neprojevily žádné zdravotní komplikace. V okamžiku, kdy se situace změní – povětšinou utichnou. Někteří si někde postěžují. Jiní opláčou ztrátu člena rodiny. Další si řeknou, že tak to asi mělo být a třeba jsou v koutku duše rádi, že maličká dlouho netrpěla. Většina z nich má ovšem společné to, že pro svoji další fretečku pojedou už rozhodně jinam.

„Čím víc se kdo zabývá vlastním prospěchem, tím méně je dobrým člověkem, ať už dělá cokoliv“