Prohlašuji, že celé vyprávění „O fretkařích z českých Bradavic“ je mojí snahou o fanfiction povídku k Harrymu Potterovi a případné podobnosti jsou zcela náhodné :)
V rámci celého vyprávění jsou záměrně vynechávána jména hlavních postav (výjma jmen zvířat, na která se zákon v tomto smyslu nevztahuje), aby nemohlo dojít k nařčení z pomluvy!
Veškeré materiály (foto, screeny...) použité v článcích jsou vlastnictvím autora.

Kapitola 6.

Belatrix Lestrangeová z Mladoboleslavska

Bellatrix coby Smrtijed proslula svou věrností Voldemortovi a také svoji krutostí. Ve snaze docílit svého neváhala nikdy použít mučící ani smrtící kletby, a po dopadení a následném stanutí před soudem vyslovila hrdě své přesvědčení, že po té co Pán zla povstane, jí vyznamená za svou věrnost. A tak se také stalo.

Ani obdoba této stoupenkyně lorda Voldemorta nechybí v našem fretčím světě. Ač ona chovatelka nepoužívá kletby, které by se neodpouštěly, je neskutečně věrnou a poslušnou služebnicí, které není cizí „přehlížení“ a upravování věcí ve prospěch Smrtijedů a samozřejmě samotného Pána zla. Dost dobře žije rovněž v přesvědčení, že: „Dělí se se mnou o všechny informace!“ vybuchla Belatrix, okamžitě rozpálená doběla. „Říká, že jsem jeho nejloajálnější, nejvěrnější…“ (úryvek z knihy Harry Potter a Princ dvojí krve, str. 43).

I když by někdo řekl, že ještě nedávno začínala s chovem, s nímž připomínala jinou – ne příliš vzdálenou CHS Quirinuse Quirrella, jelikož co kousek, to fretka od ní – vypracovala se díky získané důvěře Voldemortově vskutku vysoko. Dnes zastává funkci, jakou by ve světě Harryho Pottera mohla být Předsedkyně pro registraci čarodějů z mudlovských rodin, jelikož vydává PP. Nutno uvést, že během výkonu této funkce praktikuje obdobné postupy jako její knižní obdoba Dolores Umbridgeová, tj. upřednostňuje zájmy Ministerstva pod vládou Smrtijedů :)
A jak to vím? Jelikož i já jsem stanula před komisí, které předsedala a jejímž zjevným úmyslem bylo mě odsoudit jako toho nejhoršího „mudlu“. Toto vše se dělo nejspíše za vědomí a plné podpory i samotného Voldemorta, kterému by se možná v současné době hodila jedna z rad pro začínající pány zla „Když už necháváte svoji ne zcela vyrovnanou podřízenou bavit se mučením mudlovských šmejdů nebo jejich kamarádíčků, ukliďte pak po ní. Je správné ušetřit státu výdaje za psychiatrickou péči. Anebo ještě lépe – zařiďte včasnou psychiatrickou péči podřízené. Její rodina vám bude vděčná“ (Zdroj: Rady pro začínající pány zla, http://www.postavy.cz/)

Velmi dlouho jsem přemýšlela nad možnými společnými a nevyřešenými konflikty, které jsme společně mohli s Belatrix mít, a které by v ní mohly přetrvávat do dneška a vést k jejím pohnutkám a zapojení se do toho všeho. Ovšem dlouho jsem na nic nemohla přijít – vlastně jsem nepřišla vůbec na nic…., tedy krom dobře míněných rad týkajících se jejího chovu, a podle kterých se stejně nakonec nikdy neřídila, jelikož naslouchala jiným - „moudřejším“. A tak si vesele dál chová s posvěcením všech Smrtijedů třeba i na takové Arielce – samičce pocházející ze slavného rodu fretek, který by se mohl pokládat za záměr uskutečněný s cílem udržet ve střehu všechny veterináře, a jejíž bratříček zemřel v pouhých sedmi měsících věku prorostlý nádory. Třeba ale také spoléhá na to, že kdyby nedej bože fretečka následovala některého ze svých příbuzných, jenž nedosáhl ani průměrného věku uváděného u fretek, že by za ni z Quirrellova supermarketu dostala náhradu, jako se to již některým z nás přihodilo. Ovšem je důležité si přiznat, že ona by v tomto ohledu měla opravdu velice vysokou šanci uspět. Není to až tak dlouho, co od ní měla Belatrix dostat slibovanou „náhradu“ za Zimbia, který byl určen do chovu, ale byl jako mnoho dalších z tohoto chovu kryptorchista, tj. byl „bez kuliček“. Qurinus jí byl navíc od samého počátku vzorem, a to tak velikým, že nejenže si osvojila jeho prodejní metody „No on je taaaaak úžasný ! Já si ho chtěla nechat, ale vám bych ho prodala, kdybyste chtěl. Ale jen vám. Nikomu jinému, protože u vás se bude mít skvěle“ , ale opakovala i jeho chyby – včetně té, kdy během prvního roku chovu nakryla angorskou samičku Noemi bez kojné. O následcích se už ovšem sotva kde doslechnete… Podobně tak tomu je a bude i u vysoké úmrtnosti jejich mláďat, chovu na fretkách bez známého původu nebo dokonce na zvířatech pocházejících od známých množitelů. S tím souvisí jedna zajímavá myšlenka - jak je vůbec možné, že na takových zvířatech, o nichž je známo, že jejich rodiče – byť povahou mohou být sebemilejší méďové - nesou celou řadu deformací, je možno odchovávat mláďata ?!

Vlastně nyní, když se na to dívám s odstupem, tak mi je celá situace jasnější – ono být za dobře se Smrtijedy nebo být dokonce jedním z nich, je záruka toho, že spousta věcí je přehlížena, povolena, zapomenuta nebo dokonce vymazána. V jejich světě asi opravdu platí, že „ruka ruku myje“, „něco za něco“, a že sdílené „věci“ posilují vzájemné vztahy – ať už se jedná o, učiněné chyby, ztráty paměti, upravovaná pravidla nebo dokonce tzv. dobré známé podporující po všech stránkách (materiální, finanční) některé „vyvolené“ chovy. A o takový svět já opravdu nestojím.

„Důvěřovat je dobré, nedůvěřovat je lepší“