MÁ ZVÍŘÁTKA

Anglický kokršpaněl - TOM

Když se malého dítěte zeptáte „Které zvířátko si nejvíce přeješ?“ s největší pravděpodobností to bude tento čtyřnohý chlupáč. Ani já jsem nebyla výjimkou. Pejsek byl vždy středobodem mých představ o dokonalém mazlíčkovi a kamarádovi. Co se rasy týče, má volba padla na anglického kokršpaněla, kterého jsem měla vysněného z pohádky Lady a Tramp. Myslím, že jsem v té době nebyla zdaleka jediná, kdo se zamiloval do těchto aristokraticky a přitom lovecky vyhlížejících krasavců se silnou osobností.

Sen se mi konečně vyplnil v deseti letech a rodiče mi koupili kokříka jménem Tom.

Tomík byl kompaktní, vyvážený s jemnější hlavou a bohatým zlatým osrstěním. Ať jsem se koukla na kteréhokoliv příslušníka jeho rasy, došla jsem k názoru, že Tomík je prostě jedinečný a nenapodobitelný v jemných liniích jeho dokonalé lebky a v nádherně kaštanově zbarvených očích, které na mě s dychtivostí hleděly, kdykoliv jsem ho žádala o pozornost.

Nadevše miloval procházky. Pokud jsem ho pustila z vodítka, určoval délku procházky on, nikoliv má osoba. Jeho zvědavost a inteligence se v přirozenosti doplňovaly s mou myslí, jako by má osoba zbytněla a stala se obsáhlejší.

Měl výbornou povahu a vlohy. I když byl lovecký pes, tak žádnému zvířeti neublížil, kočka pro něj byla dobrým sousedem. Snažila jsem se s ním několikrát krýt, bohužel se mi to ani jednou nepovedlo, protože to neuměl, dělal kde co, ale aby zaujal správný postoj k páření tak to ne... Po čase jsem to vzdala a smířila jsem se s tím, že od něj miminka mít nebudu. O to více jsem vnímala jeho jedinečnost.

Bohužel čas ho pro mne příliš nešetřil. V devíti letech dostal zánět zubů, který z počátku nebyl vůbec poznat. Až mu jednoho teplého letního dne natekla hlava do abnormálních rozměrů. Jeli jsme okamžitě na pohotovost. Naštěstí jsme přijeli ještě včas a stačili jsme mu udělat testy, které potvrzují či vyvracejí přítomnost hnisu v krvi. Naštěstí testy dopadly dobře a Tomík mohl jít na operaci, která zakonzervovala jeho stav.

Chvíli po operaci byl zase zdravý a plný života, nějaký čas byl dokonce abnormálně milý a přítulný, jakoby věděl, že mu se mnou už mnoho času nezbývá. Stačil jeden můj pohyb a následoval mně kamkoliv s nadšením a zapálením. Asi mi tím chtěl říct, že pro něj znamenám celý svět. Stačil jeden jeho pohled, takzvaný „psí“, jak ho uměl jen a jen on a já věděla.

Po pár měsících začal být náladový a míval záchvaty. Chtěl být o samotě. Ale ve světlých chvílích se omlouval, snažil se být tím pejskem, do kterého jsem se zamilovala.

Sedm měsíců po operaci byl jeho stav a záchvaty tak vážné, že jsme ho nechali uspat. Nejsou slova, která by popsala pocit, který provází tyto životní chvíle. Ale otvírají do duše nové dveře. Když vejdete, uvědomíte si, že i za onu právě panující bolest, stojí za to mít psa! Pes miluje bez výhrady. A to byl Tomíkův největší přínos mojí osobnosti. Naučil mě cítit tento druh lásky k němu samému.

Tomík byl můj první pejsek. Nikdy na něj nezapomenu a bude v mém srdíčku ten NEJ!

 

Australský ovčák - ATIE, ELI a MAVIS

Ještě když žil Tomík, přemýšlela jsem nad tím, že mu na stará kolínka přivedu kamaráda.
Dlouho jsme okukovali plemeno Australského ovčáka, jen jsme stále váhali nad tím, jak klidný starší Tom přijme malého živého chlupáče.

Poté co se taťkovi stala nehoda, jsem o klokaním plemeni nepochybovala, protože je perfektní asistenční pes. Nakonec jsme se rozhodli pro nádherného black tri pejska jménem Artie Black Beauty Berlinetta, kterého jsme posléze přejmenovali na Atie. R jsme vynechali kvůli sestry, která by ho špatně vyslovovala.

Atie má výborné geny. Jeho otec pochází z U.S.A. z Texasu.
Z obou rodičů má jen to nejlepší, má velmi klidnou a vyrovnanou povahu. Proto se brzy velmi dobře sžil se starším Tomem, kterého bral jako autoritu.

Právě vlastnost naprostého souznění s kýmkoliv ho předurčila ke canisterapii a mé tušení a přání se splnilo.

Už od tří měsíců se aktivně věnuje canisce a je v ní přímo excelentní.
V současné době dělá polohování u „ležáků“ (ležících klientů), kde vydrží relaxovat hodiny a svou přítomností dokáže rozzářit tváře klientům, kteří většinou na nic nereagují.
Osvědčil se také jako asistenční pes, je velmi chytrý a vnímavý se sociálním cítěním.

Umí spoustu triků a povelů, proto se společně věnujem dogdancingu. Třebaže na soutěže nechodíme, dělá nám tato aktivita velkou radost a zpestřuje životy nejen nám, ale i klientům, protože mnohdy se nějaký trik zužitkuje do terapie.

Kromě dogdancingu milujeme sportovní kynologii a ze všeho nejvíce obrany.
Atie má výborné plné zákusy, figuranti o něm říkají, že kouše jako krokodýl, ale bez špetky zloby.

Zatím má složenou zkoušku ZZO, ale pevně věřím, že nám další úspěšné zkoušky přibudou.
Proto nám držte pěsti!

 

Jelikož jsme propadli kouzlu australského ovčáka a Tomík jakožto starší pejsek mrzout, byl pro Atieho taťulda, kterého „zvedal z gauče“, velmi brzy jsme jim přivedli živější kamarádku Almu z Ranče pod Jeřábem. Její jméno Maďarsky znamená jablíčko. Společné A na začátku jména dělalo neplechu, Atie si pletl oslovení, takže jsme Almu přejmenovali na Elišku (Eli).

Výše uvedené „živější“ je velmi mírně napsáno. Ani v nejdivočejších představách jsme si nebyli vědomi toho, jak jsme si to zavařili. Elinka měla pravé ovčácké vlohy a byla a stále je strašná potvora!

Když si vzpomenu, jaké éro jsme si přivezli domů v ten krásný den, kdy tato bosorka přibyla do naší rodiny, kolik věcí zničila, navršeno ne a ne poslouchat, přičemž stíhala s nepopsatelným výrazem řádit po domě jako černá smrt… ještě teď nejsem schopná pochopit, jak je možné být takto ďáblem a andělem zároveň.

Vždy když něco provede tak se sama přizná tím, že začne dolézat a cenit zuby. Cenění zubu u ní není agrese, ale jakéhosi pokání i radosti. Má úžasně vyvinutou mimiku a takto se směje.

Tím svým lumpačením si nás získala, protože takový pes jako je naše Eli je jen jeden. Stejně jako Atie, je osobnost, i když úplně jiným způsobem. Jakoby jsme si nevědomky pořídili dokonalé jin jan.

Ze začátku jsme si mysleli, že na canisterapii vůbec nebude vhodná, ale vše se zlomilo v jejich 11 měsících.
V současné době Elinka chodí na canis k mentálně postiženým klientům a je čím dál lepší, aby ne, když má za to úplatky, její oblíbené piškotky.

Stejně jako Atie zvládá triky a povely z dogdancingu, jen je o hodně rychlejší a hbitější.

Baví nás také sportovní kynologie, jen ty obrany má horší, neumí kousat. Kouše jenom do svého malého peška, když je něco většího, tak to do pusy nedá.

Zatím má složenou zkoušku ZZO a doufám, že nám další úspěšné zkoušky přibudou, i když kvůli obranám tomu moc nevěřím. Nicméně žádná hora není tak vysoká, aby se nedala zdolat. Takže prsty do pěstí a jedeme!

 

Po tom, co nás opustil milovaný Tomík jsme dlouho zvažovali, jestli si máme pořídit dalšího pejska. Pokukovali jsme po hnědém australákovi bez ocásku s výstavními ambicemi. Dva a půl roku po Tomíkové smrti jsme si pořídili hnědou - red tri australandu jménem Limited Editon Carcassonne Tolugo, které říkame Mavis. Je to taková tvrdohlavá treperenda, která je kápo céle smečky a všechno se jí podřídí.
Do budoucna s ní už máme naplánovanou jak pracovní, tak i výstavní dráhu. Snad se nám bude dařit. :)

 

Naše webové stránky s ausíky najdete TADY.

Burunduk páskovaný - JERRY LEE

Asi si říkáte, co je to ten burunduk? Je to zemní vevera. Vypadá jako chipmunk z pohádky Chip a Dale.

Jednoho takového jsem měla, jmenoval se Jerry Lee, ale říkali jsme mu jenom Jerry - aby to krásně ladilo k pejskovi, který se jmenoval Tom.

Nevím kolik mu bylo let, protože když jsem si ho vzala ze zverimexu, byl už starším přírůstkem, kterého se někdo zbavil jako nezvladatelného. Není se čemu divit, byla zrovna zima a na zimu si většina burunduků chrání své teritorium místy agresivnějším chováním. Zato v létě byl vždycky Jerrynek úžasný, nechal se hladit, přišel na zavolání, jedl z ruky a tím se stal maskotem mého pokoje.

Myslím si, že když se ke mně dostal, tak byl kolem dvou let starý. Já jsem ho měla celkem čtyři roky. Bohužel, když se naposledy ukládal k zimnímu spánku, propadl spánku věčnému.

Toto zvířátko jsem si velmi oblíbila. Uchvátilo mě jak svou krásou, tak hyperaktivitou, proto není vyloučené, že jednou zase budu mít tuto roztomilou veverku ve svém pokoji a krmit ho jeho oblíbeným jogurtem.