Vítejte na webových stránkách chovatelské stanice fretek Telihold Ferret.

Po rozkliknutí obrázku se dostane přímo na stránky naší CHS, zbytek této stránky je věnovaný mé literární tvorbě. :)
Nebo při kliknutí TADY.

Chovatelská stanice fretek

Moji rodiče mě celý život vedli nejen k upřímnosti, k odhodlání stát si za svým přesvědčením a názorem, ale také k lásce ke zvířatům, a k tomu, abych měla vždy v první řadě na mysli jejich dobro. S tímto přístupem jsem si zakládala před lety CHS fretek, kterou žila celá naše rodina. Musím přiznat, že mě tento svět zcela pohltil a z počátku i nadchl, avšak postupem času jsem dospěla ke smutnému poznání, že mé smýšlení - chovat fretky s těmi nejlepšími úmysly a přístupem - nesdílí bohužel zdaleka každý fretkař. I v důsledku toho jsem dospěla po dlouhém zvažování k rozhodnutí, kdy jsem ukončila své členství v SCHF.

Zde je oficiálním zdůvodněním mého rozhodnutí zaslané SCHF:
„Rozhodla jsem se ukončit členství v tomto klubu k 6.říjnu 2015.
Setrvávala jsem zde v domnění, že budu moci něco změnit.
V rámci dění posledních pár dnů jsem si ověřila bohužel na vlastní kůži, kdo za co stojí a boj s takovýmto pokrytectvím nemá nejmenší cenu....
Nehodlám již nadále veřejně mlčet.... zde jsem své již řekla, ačkoli bez výsledku, jelikož vše bylo zpochybněno, zesměšněno a nebo ještě lépe přirovnáno k pomluvě s pohrůžkou vyloučení na základě etického kodexu. Pravda tady nikoho nezajímá, natož vlastní názor.
Ačkoli se tady většina bojí, že nedostane průkazy původu pro svá mláďata, tak já i přes toto doufám, že s nimi mohu počítat. Jinak si připravte vysvětlení jejich majitelům.“

Sice mě to svým způsobem hodně mrzelo, ale spíše než samotné vystoupení z klubu to zklamání z celé situace, která k tomu vedla. Pro připomenutí se podívejte ZDE.

Předmluva

Když jsem byla malá, tak jako mnoho jiných čtenářů jsem i já podlehla kouzlu vyprávění o Harrym Potterovy a jeho dobrodružstvích ve Škole čar a kouzel v Bradavicích. Stejně jako jiní jsem fandila kladným hrdinů jako Remus Lupin, Sirius Black, profesorka McGonagallová…, bavila se nad „mudly“ a odsuzovala či přímo nenáviděla Voldemorta a jeho stoupence Smrtijedy mezi nimiž se ukrývala řada zrádců, kteří se neštítili prakticky ničeho.

A proč, že tohle vlastně píšu? Jelikož, když jsem se zamyslela právě nad událostmi posledních dnů nebo spíše měsíců, díky kterým jsem prozřela a pochopila mnoho věcí a souvislostí ve světě fretkařů, tak mi došla jedna – svým způsobem – i fantastická skutečnost. Jednání některých z nich se leckdy ztotožňuje a připomíná hlavní postavy z bradavického dobrodružství. Při uvědomění si tohoto faktu jsem se docela i pobavila…., ale na druhou stranu je podle mě hodně smutné, že v tom krásném světě fretek se většinou pohybují ty postavy záporné, kterým při pročítání knih fandil opravdu jen málokdo.

Že nevěříte?

Nedivím se …. A i proto mi to nedalo…. Pustila jsem se do vzpomínání, sepisování a porovnávání skutečností … A co že z toho vyšlo ? Myslím, že docela slušné vyprávění, které jsem si sama pro sebe nazvala „O fretkařích z českých Bradavic“. Přijměte prosím tedy pozvání do světa mýtů a fikcí, o kterých se ví, ale nemluví…

První kapitola se jmenuje „Rita Holoubková z Ostravska“

Druhá kapitola je pojmenována „Gregory Goyle z Náchodska“

Třetí kapitola nese název „Sirius Black z Prahy“

Čtvrtá kapitola vypráví o „profesoru Quirinusi Quirrellovi z Královéhradecka“

Pátá kapitola je věnována „Dracu Malfoyovi z Ústecka“

Šestá kapitola je o „Belatrix Lestrangeové z Mladoboleslavska “

Sedmá kapitola je nejočekávanější, píše se v ní přímo o samotném „pánovi zla - lordu Voldemortovi“

Osmá kapitola je strhujícím závěrem našeho výprávění o „smrtijedech a jak to bylo dál“

Prohlašuji, že celé vyprávění „O fretkařích z českých Bradavic“ je mojí snahou o fanfiction povídku k Harrymu Potterovi a případné podobnosti jsou zcela náhodné :)
V rámci celého vyprávění jsou záměrně vynechávána jména hlavních postav (výjma jmen zvířat, na která se zákon v tomto smyslu nevztahuje), aby nemohlo dojít k nařčení z pomluvy!
Veškeré materiály (foto, screeny...) použité v článcích jsou vlastnictvím autora.

Žádná práce, kterou člověk dělá s nadšením a zápalem jemu vlastním, není zbytečná a neměla by být zapomenuta.
To si říkám pokaždé, když se dívám na tyto webové stránky, s nimiž jsem začala roku 2011 a které mi připomínají kus mého života v podobě chovu fretek. Dívala jsem se na ně i před rokem, kdy jsem činila jedno z nejtěžších rozhodnutí v mém dosavadním životě, a to sice když jsem se rozhodla plně se věnovat chovu australských ovčáků a chov fretek ukončit.
K tomuto kroku jsem přistoupila z jednoho prostého důvodu – člověk nikdy nemůže tak říkajíc sedět jedním pozadím na dvou židlích, a to obzvláště ne v chovu zvířat, za něž nese odpovědnost. Proč být angažována v deseti různých projektech a žádný z nich nedělat na 100 %. To podle mě dokážou pouze sobci, kteří upřednostňují své zájmy nad zájmy zvířat. A taková já být opravdu nechci.
Proto jsem mladé samce s vynikající krví, kteří mohli být stále neskutečným přínosem pro kvalitní chov, podstoupila do Maďarska a i pro některé další fretečky, jež měly své tak říkajíc „odchované“, jsem nalezla nové milující domovy u svých přátel. U přátel, u nichž mám jistotu, že na nich už nebudou dále chovat, budou mě pravidelně zásobovat fotkami a příběhy ze života chlupáčků a zahrnou je láskou, pozorností a péči, o které by se leckomu ani nezdálo.
Nemyslete si ale, že jsem do světa poslala všechny naše tchořovité kožíšky – některé jsou samozřejmě stále u nás, jelikož bez nich si už životy v naší domácnosti nedokážeme představit. Jsou připomínkou velké etapy našich životů zvané Telihold Ferret, obdobně jako právě tyto stránky.
Stránky, k nimž jsem se snažila přistupovat vždy originálně a nápaditě. Mým cílem bylo, aby stránky byly přehledné, zajímavé, poučné a zejména dobře zapamatovatelné. Nechtěla jsem nikoho kopírovat, vykrádat či jiným způsobem se nechat „inspirovat“ u cizích jako tomu bylo nejednou naopak. Ačkoli musím konstatovat, že je svým způsobem i lichotivé nacházet na stránkách „konkurence“ náměty a myšlenky pocházející právě z Vaší hlavy.
Jsem nesmírně ráda, že dodnes mají lidé tyto moje stránky v podvědomí, bez ohledu na to, zda v důsledku rozsáhlé rekonstrukci, kterou prošly v roce 2015 a nebo díky slavným to příběhům z Fretčích Bradavic. Ať tak či tak oboje bylo velmi náročné, pracné a na oboje jsem náležitě hrdá. I když mě hodně lidí zrazovalo od literárního počinu na pokračování, ke kterému jsem se nechala podnítit mými oblíbenými příběhy o Harrym Potterovi, na nichž jsem vyrůstala, tak se musím přiznat, že jsem na sebe pyšná. A za co, že konkrétně ?
Jsem pyšná na to, že jsem se nenechala zviklat jízlivými komentáři, vzkazy a výhrůžkami - obzvláště pak při pohledu, když vidím, že ta vyprávění k něčemu byla…, že si našla své čtenáře a fanoušky…. - a že mají volná pokračování, která píšou - snad se neurazí - „následovníci“. Lidé, kteří chtějí poukázat na poměry panující mezi Smrtijedy, které neodnáší nikdo jiný než právě fretky. A tak, kde jinde je zveřejňovat než právě zde.
O důvod víc ponechat tyto stránky v provozu – ať už jako připomínku jedné chovatelské stanice, nebo místo pro vyprávění (ne)obyčejných fretek od Smtijedů z Fretčích Bradavic.
A pak, že ta práce nemá smysl.

První kapitola je vyprávěním „O krtečkovi“
Druhá kapitola je o „O Voodynce a jejích nejbližších“

Chovatelská stanice fretek