Úvod
O nás
Novinky
Naši psi
Štěňata
Odchovy
Canisterapie
Fotogalerie
Odkazy
Kontakt

- Tom -

Když se malého dítěte zeptáte „Které zvířátko si nejvíce přeješ?“ s největší pravděpodobností to bude tento čtyřnohý chlupáč. Ani já jsem nebyla výjimkou. Pejsek byl vždy středobodem mých představ o dokonalém mazlíčkovi a kamarádovi. Co se rasy týče, má volba padla na anglického kokršpaněla, kterého jsem měla vysněného z pohádky Lady a Tramp. Myslím, že jsem v té době nebyla zdaleka jediná, kdo se zamiloval do těchto aristokraticky a přitom lovecky vyhlížejících krasavců se silnou osobností.

Sen se mi konečně vyplnil v deseti letech a rodiče mi koupili kokříka jménem Tom.

Tomík byl kompaktní, vyvážený s jemnější hlavou a bohatým zlatým osrstěním. Ať jsem se koukla na kteréhokoliv příslušníka jeho rasy, došla jsem k názoru, že Tomík je prostě jedinečný a nenapodobitelný v jemných liniích jeho dokonalé lebky a v nádherně kaštanově zbarvených očích, které na mě s dychtivostí hleděly, kdykoliv jsem ho žádala o pozornost.

Nadevše miloval procházky. Pokud jsem ho pustila z vodítka, určoval délku procházky on, nikoliv má osoba. Jeho zvědavost a inteligence se v přirozenosti doplňovaly s mou myslí, jako by má osoba zbytněla a stala se obsáhlejší.

Měl výbornou povahu a vlohy. I když byl lovecký pes, tak žádnému zvířeti neublížil, kočka pro něj byla dobrým sousedem. Právě o to více jsem vnímala jeho jedinečnost.

Bohužel čas ho pro mne příliš nešetřil. V devíti letech dostal zánět zubů, který z počátku nebyl vůbec poznat. Až mu jednoho teplého letního dne natekla hlava do abnormálních rozměrů. Jeli jsme okamžitě na pohotovost. Naštěstí jsme přijeli ještě včas a stačili jsme mu udělat testy, které potvrzují či vyvracejí přítomnost hnisu v krvi. Naštěstí testy dopadly dobře a Tomík mohl jít na operaci, která zakonzervovala jeho stav.

Chvíli po operaci byl zase zdravý a plný života, nějaký čas byl dokonce abnormálně milý a přítulný, jakoby věděl, že mu se mnou už mnoho času nezbývá. Stačil jeden můj pohyb a následoval mně kamkoliv s nadšením a zapálením. Asi mi tím chtěl říct, že pro něj znamenám celý svět. Stačil jeden jeho pohled, takzvaný „psí“, jak ho uměl jen a jen on a já věděla.

Po pár měsících začal být náladový a míval záchvaty. Chtěl být o samotě. Ale ve světlých chvílích se omlouval, snažil se být tím pejskem, do kterého jsem se zamilovala.

Sedm měsíců po operaci byl jeho stav a záchvaty tak vážné, že jsme ho nechali uspat. Nejsou slova, která by popsala pocit, který provází tyto životní chvíle. Ale otvírají do duše nové dveře. Když vejdete, uvědomíte si, že i za onu právě panující bolest, stojí za to mít psa! Pes miluje bez výhrady. A to byl Tomíkův největší přínos mojí osobnosti. Naučil mě cítit tento druh lásky k němu samému.

Tomík byl můj první pejsek. Nikdy na něj nezapomenu a bude v mém srdíčku ten NEJ!

Více fotografií