Prohlašuji, že celé vyprávění „O fretkařích z českých Bradavic“ je mojí snahou o fanfiction povídku k Harrymu Potterovi a případné podobnosti jsou zcela náhodné :)
V rámci celého vyprávění jsou záměrně vynechávána jména hlavních postav (výjma jmen zvířat, na která se zákon v tomto smyslu nevztahuje), aby nemohlo dojít k nařčení z pomluvy!
Veškeré materiály (foto, screeny...) použité v článcích jsou vlastnictvím autora.

Kapitola 5.

Draco Malfoy z Ústecka

V Bradavickém vyprávění byla celá řada rozporuplných postav, z nichž některé sice nikoho nezabily či nemučily ani neunášely pomocí kouzel, ale i přes to se v paměti čtenářů zapsaly jako postavy vyloženě záporné.
A díky čemu, že se tak stalo? Ze všeho nejčastěji pro jejich slabošskou povahu, kdy aniž by vlastně chtěli, tak se podřídili jiným, v obavách, že by zůstali sami, nebo že by někoho zklamali.
A jednou z takových postav byl beze sporu i Draco Malfoy. Ten byl vždy pyšný na svou čistou kouzelnickou krev, a velmi toužil po moci a slávě. Neměl ovšem nikdy dostatek odvahy a v krizových situacích se nejedenkrát projevil jako pravý strašpytel, který měl sice silné řeči, ale pokaždé se podřídil příkazům silnějších a názorům většiny.

Ano, teď si dozajista řeknete, že takových postav je …, a nejen v tom světě fretkařském.. A ano, máte rozhodně pravdu. Ale mě se bohužel v souvislosti s Dracem, zejména ve světlech posledních událostí, vybavuje pouze jedna jediná fretkařka. Abych pravdu přiznala tak jsem se velmi dlouho rozmýšlela, zda mám jednu kapitolu věnovat právě jí, jelikož mnou byla dlouho považována nejen za dobrou chovatelku, ale také za kamarádku. K mé velké smůle mě v poslední době utvrdila v tom, že stejně jako mnoho dalších se i ona stala stoupencem Pána zla, jehož důvěru si získává a upevňuje nejen slepým přitakáváním, ale zejména vyprávěním při nejmenším zkreslených příběhů, v nichž určitě ne náhodou vynechává podstatné pasáže, jež jsou podle ní naprosto zbytečné.

Největšího překvapení, díky kterému jsem si vzpomněla na úryvek o Dracovi: „No,“ zatvářila se nejistě, „já nevím… bylo by to Malfoyovi podobné, vždycky chce vypadat důležitější, než doopravdy je… Ale takhle moc si vymýšlet by si snad nedovolil…“ (úryvek z knihy Harry Potter a Princ dvojí krve, str. 216), se mi od této chovatelky dostalo v okamžiku, kdy jsem se dozvěděla, jak moc se rozčiluje nad dobou, po kterou čekala na PP k našim odchovancům Diance a Eliáškovi, a že nebýt úplně jiných, tak by se jich nikdy nedočkala (viz. obr. 1).
Nějak jí podle všeho z paměti vypadly naše korespondence, z nichž velmi dobře věděla, že PP byly připraveny k předání na výstavě v Plzni (viz. obr. 2). Tam jsem se nakonec nedostala, avšak i díky jejímu vyznívajícímu tvrzení, že na to nespěchá, a zejména po našich předchozích společných zkušenostech, kdy jsem já trpělivě a mlčky čekala takřka více jak půl roku než mi Eliaška zaplatí, jsem se v ten okamžik zkrátka věnovala důležitějším věcem. Nicméně když jsem zde zmínila výstavu v Plzni, tak nutno podotknout, že ta byla opravdu zlomovým okamžikem v mém názoru na ni. Po té co jsme se domlouvali (viz. obr. 2), že se zde setkáme, jsem vskutku naivně čekala nejprve týden, pak dva, tři…., že se ozve a zeptá se mě například proč jsem nedorazila, nebo mi alespoň napíše jak se naši odchovanci (ne)umístili. Musím přiznat, že některá zjištění člověku opravdu dochází delší dobu, obzvláště pak ta, kterým v podvědomí nechce věřit. Avšak i to nejdelší vedení mívá konec, a tak i mě postupem času došlo, že i ona chovatelka rozšířila řady Smrtijedů, a projevila se vskutku jako pravý Draco Malfoy, který jednou pronesl vskutku výstižnou větu: „Brzo zjistíš, že některé kouzelnické rodiny jsou daleko lepší než jiné, Pottere. Přece by ses nechtěl přátelit s takovými, co za to nestojí“ (úryvek z knihy Harry Potter a Kámen mudrců, str. 111).

A i když jsem si zpočátku říkala, zda si pouze něco nenamlouvám, tak definitivně jsem tomuto závěru uvěřila v okamžiku náhodného přečtení inzerátu nabídky krytí naším Eliáškem prakticky komukoli bez předchozí porady se mnou nebo úžasných umístění našich odchovanců na výstavě v Budapešti. Ani totiž tehdy jsem jí byť ze slušnosti nestála za to, aby mi to oznámila. Teď mě tak napadá, že se nejspíše opět nějakou náhodou možná jednou dozvím, zda naše Dia skončila na té plánované kastraci či na ni bude vesele, po vzoru jiných, odchovávat dál.

Pokaždé, když mi dojde, že další fretkař, který donedávna měl své názory a přesvědčení, za kterými si stál, „změní postoj“, tak si vzpomenu na základní školu a tamní třídní hierarchii, kdy každý žák si přál být ve skupince „oblíbenců“, kteří diktovali trendy v názorech na hudbu, oblékání, zkrátka co je a co není „in“. Nejeden žák byl ochoten lecco strpět a udělat jen pro to, aby s oblíbenci byl zadobře. Nikdo totiž nechtěl být na opačném konci žebříčku popularity, kam směřoval každý, kdo se nějakým způsobem odlišoval, a za což byl většinou vykázán na samotný okraj třídní společnosti s nálepkou „podivín“ nebo „mimoň“. S takovými se nechtěl ani nikdo kamarádit, a když, tak to byli jemu podobní „vyhnanci“. Zkuste si schválně vzpomenout na školní léta a dáte mi dozajista za pravdu :)
Takže svým způsobem dokážu pochopit i jistou ztrátu paměti, která tuto chovatelku postihla, a to nejen v mém případě.

Obdobná amnézie ji postihne většinou pokaždé, když se začne řešit chovatelka, která byla předmětem třetí kapitoly (Sirius Black z Prahy), a od které ještě nedávno čerpala jednak četné poznatky a informace o chovu fretek, ale také si od ní přivezla samičku, na níž založila svůj chov. Mnohokrát jsem už přemýšlela nad tím, když se někde někdo ptal „Kam mám jít pro freťátko“, proč je právě ona nikdy neposlala k Siriusovi, ale po většinou ke Quirinusovi Quirellovi (kapitola čtvrtá), k Ritě Holoubkové (kapitola první) a jejich známým, které vychvalovala do nebe? Zkrátka, přihlásit se k třídnímu „podivínovi“ na veřejnosti, se povětšinou trestalo vyhnáním ze skupinky oblíbenců až na samotný okraj společnosti, a to nikdo riskovat nikdy nechtěl. Obdobně jako nikdo nechce být vyhnán ze světa Smrtijedů, kteří zastávají podobné místo jako ty skupinky „oblíbenců“ na základní škole :)

„Přílišná důvěřivost zpravidla přivádí do neštěstí.“