Prohlašuji, že celé vyprávění „O fretkařích z českých Bradavic“ je mojí snahou o fanfiction povídku k Harrymu Potterovi a případné podobnosti jsou zcela náhodné :)
V rámci celého vyprávění jsou záměrně vynechávána jména hlavních postav (výjma jmen zvířat, na která se zákon v tomto smyslu nevztahuje), aby nemohlo dojít k nařčení z pomluvy!
Veškeré materiály (foto, screeny...) použité v článcích jsou vlastnictvím autora.

Kapitola 8.

Smrtijedi a jak to bylo dál …

Dozajista nejeden fanoušek Harryho Pottera čekal s nesmírným vypětím na samotný závěr této ságy, aby se dozvěděl zda spravedlonost zvítězí a zlouni budou potrestáni. Odměnou za vytrvalost a věrnost s jakou vyčkávali po několik let na nové díly jim byl nejen strhující závěr, ale i rychlý pohled do budoucna hlavních protagonistů, kdy děj vyprávění prostřednictvím poslední kapitoly poskočil „O devatenáct let později“.

Já sice nemám až tak bujnou fantazii či věšteckou kouli, abych dokázala odhadnout a předpovědět vývoj našich fretkařských Smrtijedů z Bradavic do budoucna, avšak proč bych nezhodnotila jejich vývoj od počátku tohoto vyprávění až do dneška. Řeknete si, že na nějaké zhodnocování uplynul příliš krátký čas? To ano, ale i tak se toho stihlo odehrát dost, a musím se hrdě přiznat, že hodně z toho mělo dozajista co dočinění s moji literární tvorbou. Inu, jaký je nejlepší způsob dokázat, že danému vyprávění jsem nebyla předohou já? No přeci začnu vykřikovat nahlas do celého světa, že já dělám pravý opak toho co bylo psáno, tudíž já to opravdu být nemohu :)
Nejlepším dokladem toho jsou „slavná“ lékářská vyšetření a prohlídky jejich svěřenců nebo vykřikování kolik že za pár dnů oslaví ta či ona fretečka. Sotva jsem si totiž u nejednoho Smrtijeda rýpla do toho, že odchovává na všem co dýchá bez ohledu na zdravotní stav, jelikož nejdůležitější je přeci pro chov zbarvení, tak se na Vás ze všech stran sesypou tvrzení, že dnes vzali na preventivní prohlídku tu či onu fretečku a že jsou všechny naprosto zdravé. Důležité je ovšem pozor to slovíčko tvrzení.
Zamyslete se a řekněte, zda jste někde u některých Smrtijedů při těchto ohlášeních viděli i nějaký doklad potvrzují, že k vyšetření skutečně došlo, a nebo zda se řídí podle slavného motta, že „papír (potažmo web) snese vše“. Já nevím, ale pokud se já dělím o lékařské výsledky našich chlupáčů, bez ohledu na to ať se jedná o fretky nebo psy, tak vše sama od sebe dokládám ofocenými či oscanovanými kopiemi – právě aby to nebyly pouze plané řeči. A nejsem v tomto přístupu – sdělit vše – sama. Tím vším narážím zejména na ten fakt, že na stránkách Smrtijedů naleznete mnoho informací a novinek, ale pouze těch, které se jim takříkajíc „hodí do krámu“. Nikde se nedočtete, že ta či ona fretečka uhynula, a to včetně pěkně prosím jejich tzv. citových záležitostí. Nikde se nedozvíte, že uhynul celý vrh na různé zdravotní komplikace nebo na nemoci, které zde do započetí jejich chovatelské činnosti neexistovaly. A už vůbec od nich nikde neuslyšíte, že hledají všemožné výmluvy, aby nemuseli převzít nazpět své odchovance podle podmínek stanovených ve smlouvě a vracet tak nemalé částky, jež si účtují. Zkrátka s tou odvrácenou stranou jejich počínání se Vám nepochlubí. A co více, mnohdy se nepochlubí děním ani navzájem sami mezi sebou. Od takové Bellatrix se ani samotná majitelka krycího samce nedozví, na co že jejich společná freťata uhynula, nebo že vůbec uhynula, nebo nedej bože, aby jí sdělila, kde jim je pověstný konec. To pak většinou musí do hry vstoupit ona pověstna náhoda, která sebou ovšem nese řádnou dávku zděšení, nemilého překvapení, šoku a hlavně zklamání.

A ohledně té dlouhověkosti? Je opravdu zajímavé vidět, že v reakci na to vše co bylo napsáno, někteří ze Smrtijedů - v čele s Quirrellem - nenápadně hlásají, kolika let že se jejich fretečky dožívají a kolikáte že narozeniny brzo oslaví. Avšak při porovnání s tím množstvím jejich odchovanců, kteří tu již nejsou v důsledku chyb, kterých se ve svých chovech dopustili, to je přinejmenším „zábavné“. Ne ten neúprosný nepoměr, ale ta nadutost, ne-li drzost, kdy se domnívají, že těch pár víceletých fretek dá zapomenout na tu spoušť, co tu po nich je. Ač věřím tomu, že někdo se dá nachytat. Obzvláště teď, když „produkují“ ta zdravá a silná freťata od standardních fretek pocházejících z východu, které jsou neuvěřitelně velké, silné a zdravé. No, tajemstí tamních fretek vyhnaných obilninovinými (!) kašemi ve spojení s chovy z velké části založených na fretkách v minulosti importovaných z oblasti ČR, ne-li jí samotné, je opravdu „záruka“ všeho možného. Uvidíme za pár let, i když už teď je vidno, že se dopouští týchž chyb, které byly činěny s angorami. A na co, že nyní narážím? Zejména na tu jejich obdivuhodnou vlastnost, že si sem jedna přitáhne zajímavého samce a nakryje všem ostatním. Na jednu stranu to je chválihodné, že se kámoška chce podělit, aby ostatní nebyly tratné, ale z hlediska dlouhodobého chovu není takovéto „rozfrncávání krve“ pro ta zvířata nic jiného než cesta do záhuby, vždyť přeci všechny mají nakonec ve směs tu samou krev. Ale proč by myslela některá z nich na tak ošklivé věci – přeci nejdůležitější je to, co je teď a hlavně, že si na sebe ten hodnotný import vydělá :) teď mě tak napadá, že je jediné štěstí, že si nemohou takto vypomáhat a půjčovat i samice… i když kdo ví, že? :)

Takhle si nyní Smrtijedi alespoň vyprodukují dostatečné množství freteček, které jim zaplní kategorie a podkategorie při příští výstavě, kam si pozvou jako vždy dvě nebo tři kamarádky z okolních zemí, aby nesklízeli posměch za označení mezinárodní výstavy. A pokud si tam sami neusednou na místo rozhodčího, aby si posuzovali svá vlastní zvířata, tak si je alespoň stranou sami uchovní. Teď mě tak napadlo, zda si za to uchovnění sami sobě také platí jako to činí jiní smrtelníci, kteří během dané výstavy s napětím očekají, jestli se na jejich nalezence a neurozence dostane vedle té jejich „top kvality“ nějaké to místečko na stupních vítězů :)

Při tom všem už asi raději nebudu rozvádět úvahy o tom, jak je vlastně možné, že ony samy si provádí navzájem kontroly svých vrhů ?! Pak by se už totiž málokdo divil tomu, že se freťatům, která jsou odkontrolána „poradcem“ chovu rozpadají kosti v důsledku špatné výživy. Vždyť přeci kamarádky si nebudou vystavovat špatné posudky, že? To by se asi opravdu muselo narodit buď třínohé nebo dvouhlavé mládě, jelikož to by byly vady, které by se už nedaly zamaskovat. Alespoň ne tak snadno. Fakt, že jim beze sporu nechybí výmluvnost je zcela evidentní – jinde by byli lidé pobouření, kdyby viděli, že se ještě vůbec nenaočkovaná freťata berou na vycházky do lesa a vystavují se tak beze sporu nezměrnému riziku, ale u nich ? U nich se z toho udělá fotokoláž a čupr senzace jak miminka chodí za paničkou jako housátka. No, ale čemu se vlastně divím, když Voldemortovi se už před dvěma lety podařilo naočkovat mláďata vakcínou pro fretky zakázanou, ale místo toho aby si na hlavu sypala popel, tak díky změně složení dané vakcinace potvrzené „veterinářkou“ (což ovšem nesnížilo rizika pro fretky) ze všech pobouřených a šokovaných lidí okolo udělala neznalé tupce a ze sebe „vzdělance“.

Ale abychom jim pouze nekřivdili, tak na těch jimi pořádaných výstavách se mnohdy střetnete s celou řadou úsměvných zážitků - jako například, když zjistíte, že mezi jejich hlavními sponzory se nalézají i obchůdky, jejichž majitelé celé roky hlásali, že s těmito dotyčnými nechtěji mít nikdy nic společného a brojili proti ním kudy chodili. Tato situace je nanejvýš úsměvná, protože dokazuje, že opravdu „nouze naučila i Dalibora na housle hráti“. A jak, že to myslím? No, jedni upadají v zapomnění a ani sebevětší reklama (včetně té, kterou dotyčné dělá osoba, kterou donedávna opovrhovala) jim zkrátka lidi do obchůdku nenatáhne, a druzí nemají příliš možností (obzvláště díky kvalitní pověsti) na koho se obrátit a požádat o sponzorský dar. A tak aspoň něco, ne? To, že toto spolčování, které se snaží skrýt za nejčestnější úmysly konat dobro ve prospěch freteček, vyznívá ve skutečnosti jako čirá vypočítavost, a co více jako naprosté pokrytectví, které některým z nich více než cokoli jiného ubližuje a staví je ještě do horší bezpáteřní pozice než samotné Smrtijedy, je věcí druhou. Bohužel toto je paradox, který není ojedinělý – když se rozhlédnete, tak zjistíte, že se na sebe najednou usmívají a po zádech se plácají lidé, kteří si nedávno ještě nemohli přijít na jména – ať to byli zástupci rozličných klubů nebo útulků. Zvláštní na tom všem je, že toto vypuklo po té, co začaly vycházet tyto články, které možná některým opravdu otevřely oči a přiměly je přemýšlet. Od té doby vystupují jako nejlepší přátelé, kteří vyzdvihují svá – mnohdy jimi domnělá – pozitiva, ať už to je právě ona zmiňovaná dlouhověkost, zdravotní prohlídky, nakoupené suprové pelíšky na odchovy miminek, každý jimi zachráněný nalezenec, kterého by dříve nejspíš jen překročili a šli dál, nebo údajné dary pro zahraniční útulky, jejichž předání spojují se společnou reprezentativní výpravou na tamní výstavy.

Ale raději budu věřit, že to byla ta „Daliborova nouze“ než, že po vzoru „vrána k vráně sedá“ rozšířila i tato majitelka obchůdku spolek „vyvolených“. Ačkoli bych se tomu nedivila, když s nimi má tolik společných kamarádek, ať už ze spřáteleného útulku, nebo mezi tzv. chovatelkami, které odchovávají mláďátka prý poctivě a věnují jim veškerý svůj čas a péči. Dovolte mi, abych se nad tou poslední větou pousmála. Tu, kterou dotyčná majitelka obchůdku má na mysli a vychvaluje jí kudy chodí, znám totiž osobně – i jí jsem zejména v důsledku poskytovaných záruk a přimlouvání se od samotné Rity Holoubkové prodala naše mláďátko – naší malou Dewinku. Již tehdy ve mně křičel vnitřní hlásek, že je to špatné rozhodnutí, ale když za ní oroduje někdo koho považujete za nejlepší kamarádku, tak to ten hlas našeptávající „Nedělej to“ přebije. Netrvalo dlouho a začala jsem litovat – prvně, když jsem zjistila, že i ona je jednou z těch, která považuje slůvko „inbreeding“ asi za cizojazyčnou nadávku a celková problematika příbuzenské plemenitby jí nic moc neříká. To když se dožadovala nakrytí své samičky jí příbuzným chlupáčem a podivovala se, proč jí to majitelka onoho samce odmítla. Později mě hodně zamrzelo, když jsem se ze sociálních sítí čirou náhodou dozvěděla, že naše Dewinka má miminka. Ale ani to nebylo největším zklamáním. To přišlo teď, když jsem zjistila, že naše malá Dewi má vrh další, ani ne rok od jejího prvního (!) Tak se ptám, kde že je ten poctivý chov dělaný s láskou ? Jelikož já v počínání, kdy zvířeti není poskytnuta ani dostatečně dlouhá doba na zregenerování organismu po porodu a odchovu mláďat, vidím hlavní cíl v podobě finančního zisku :( Obzvláště když mi mojí malou Dewi nakryje Bellatrixiným samcem, který je ryzím příkladem jejího chovu – původ matky neznámý („made in někde“) a otec pocházející z Quirrellovské linie, jež zde v Čechách z hlediska zdravotních problémů a komplikací neměla a nemá doposud obdoby. I přes tu skutečnost, že na tato fakta byla Bellatrix opakovaně upozorňována, tak tento způsob chovu, tzn. původ neznámý/neznámá X původ Quirrellovská pokusná stanice, praktikuje s velkou oblibou i nadále. Pak se jen člověk nestíhá divit, když zjistí, že některé celé její odchovy nedávno narozené, již nejsou mezi námi.

No, a když už jsem nakousla ty „vrány“, tak je vážně komické sledovat, jak nejen zkušenosti, ale i „hlášky“ , výmluvy a vysvětlení si Smrtijedi předávají a sdílejí. A to včetně pěkně prosím těch, které dříve na druhých kritizovali a odsuzovali jejich původce. Nejkrásnějším příkladem hovořícím za vše je tzv. „finanční nouze“, jejímž autorem byl samotný Voldemort. Ten za to chudák sklidil neuvěřitelnou kritiku plnou výčitek a opovržení, přičemž jedno z největších odsouzení pocházelo ze strany i takového Goyla, který jí sám nedávno použil. Rozdíl byl pouze v tom, že zatímco Voldemorta postihla „finanční nouze“ při financování celého chovu (což vážně není levná záležitost), tak Goyla při placení lesklé „cetky“ (výrobce mi dozajista nyní odpustí) určené pro kamarádinku za směšných 150 ,-. Z mé strany musím konstatovat, že částka menší, ale zděšení nesrovnatelně větší. Přeci když nemá na zaplacení „suvenýru“, tak jak chce mít na celý chov fretek? Už vidím jak se opět bude šetřit na všem, na čem se dá – počínaje krmením mláďat. Tady bych to už možná neviděla ani na nějaké Applaws, které obzvláště po změně složení výrobcem nestojí za nic, ale Smtijedy jsou proklamovány jako ty jedny z nejlepších. Tak a teď se nemohu dočkat, komu že si to Goyle ve snaze ze sebe udělat oběť a ze mě devítihlavou saň půjde postěžovat stylem „Už si četla tu snůžku lží“, přičemž mi prokáže obrovskou laskavost – jednak propaguje mé články dál a dál mezi lidi, jež nemají ani nejmenší potuchu o tom, že „Příběhy z fretčích Bradavic“ existují a jednak dokazuje svoji ubohoučkou naivitu ba až smutné přesvědčení, že jí (je) mají všichni rádi a na mě zanevřeli :) Díky Ti Goyle !!!

Nejsmutnější je ovšem vývoj u Rity Holoubkové :( Chová třetím rokem, což je na jednu stranu relativně krátká doba, avšak i přes to stihla nasekat daleko více škody než je možné. Ze svých chyb se naprosto neponaučila, naopak je svým zvráceným způsobem dovádí k dokonalosti. První rok jsem této smrtijedí chovatelce díky její neschopnosti a neochotě být tu pro rodící samici v případě nouze musela pomáhat já – výsledek ? samička i freťátka díky mé pomoci tehdy ve zdaru přižily. Druhý rok jsem se už poučila a v očekávání toho co dokáže ona sama, jsem se rozhodla nezasáhnout – výsledek ? samička málem uhynula, skončila na císařském řezu a jedno přeživší mládě skončilo u náhradní maminky na Frýdecku. Třetí rok vše završuje - její tolik vytoužená a vysněná samička nepřežila (!) a mláďátka jsou opět u náhradní maminky – tentokrát až v dalekém v Polsku (!) (viz. obr. 1 - komentáře zmiňované polské chovatelky zveřejněnými pod fotografiemi miminek od Rity) už toto skore je samo o sobě k pláči. Člověku se ale ještě přitíží o to více, když si uvědomí, že „milá“ Rita ani nehne brvou a pravdu ani jednou nepřizná. Stále se tváří, že je vše v pořádku a všude sdílí naposílané fotografie od chovatelky z Polska jak miminka prospívají. Takže se sotva kdy vlastně dozvíte veškeré okolnosti průběhů porodů jejich samiček nebo třeba i to, že je pravdou, že fretečky, které se jí už nehodí putují jinám. Musela jsem se pouze pousmát, když jsem objevila jejího „milovaného“ Baníčka, který jí „smrděl až do smrděl“ na fotografiích z jeho nového domova až v dalekém Dánsku :) Ona, ruku na srdce, se zřejmě správně domnívá, že kdyby vyrukovala s pravdou ven, tak by si nejeden čtenář uvědomil, že to co stále létá ve vzduchu – to podezření, že je to chovatelka ani ne tak na baterky, jako na NIC, a která by udělala nejlépe, kdyby se těm zvířatům vyhýbala obloukem, potvrdila. A to i přes to, že prozatím vše díky jejímu přeslazenému a naivnímu vystupování hloupoučké husičky, zvládla překroutit tak, že ze všeho vyklouzla jako ona ta ublížená chuděrka. Ono zlobte se vlastně na někoho, kdo budí dojem, že právě kvůli ní vynalezli suchý zip na botách, protože zavázat si tkaničky je pro ní nadlidský výkon !!!

Stejně jako sestavit z vlastní hlavy složitější větu - ono přeci jen platí, že „z jalové krávy tele nevymámíš“. A nebo ještě lépe – znáte, když se řekne, že někdo „Jel sám v přeplněném kupé“ – tak se totiž podle mě musí cítit jakákoli rodící se myšlenka v její hlavě, jež se následně zalekne toho nekonečně prázdného prostoru a raději se vytratí. Jak jinak si vysvětlit, že její snaha o vlastní tvorbu končí zpravidla buď „novotvary“ typu odchovová klec, nebo zjístíte, že na základní škole – zejména v hodinách českého jazyka byla asi často nemocná, jelikož např. slovní druhy (obzvláště ty neohebné) nejsou jejím kamarádem, a že je schopna světu oznámit, „že je z něčeho naprosto PÁV“ :) Musí se jí nechat, že svých jistých nedostatků si je nejspíše vědoma, a i možná proto věšinu svých stránek má „vypůjčených“ od jiných autorů včetně nás - viz. „její“ inzeráty na prodej freťat, které jsou slovo odslova zkopírované ty naše loňské „Teliholďácké“. Ovšem i přes opakované výzvy se tohoto bez ostyšného vykrádání nehodlá jich vzdát, a to i přes to, že porušuje jak základy slušného chování (nedovolila se), tak i dokonce autorský zákon (nepoužívá citační pravidla).

Ale hlavně, že ona sama neustále vyhrožuje žalobami kvůli článkům, které vlastně ani nejsou o ní, jelikož se jedná o fanfiction a je jen a pouze jejím problémem, že se v nich z nějakého „zvláštního“ důvodu našla a ztotožnila se s nimi… Ono vůbec všichni mají tak prapodivně čisté svědomí… ať už ti oficiálně stávající Smrtijedi, nebo ti, kteří jejich řady 100 % na přes rok rozšíří. Takový Draco už dozajista toužebně vyhlíží konec jeho stávajícího klubu, aby mohl jít za svými kamarádkami, se kterými se tak málo vídá a má přitom tak moc společného :) se vracíme na počátek vyprávění a úvahu, že „vrána k vráně sedá“.

„V životě se člověk učí nejdřív chodit a mluvit. Později se pak učí sedět a držet hubu.“